Můj první rok podnikání, aneb jak založit firmu

Můj první rok podnikání, aneb jak založit firmu

Ano, může se zdát, že budu poučovat o tom, jak si je možno snadno založit firmu a začít podnikat. Základní info zde. Přiznám se, že pro mě první rok oficiálního podnikání nebyl žádná slast. Až budu mít světově známou značku a v uznávaných magazínech o podnikání se na áčtverkových fotografiích usmívat i hovořit o tom, jak mě podnikání naplňuje, bude odměnou za mé snažení. Ale ten začátek je fakt mor. Možná na to nejsem stavěná, možná mi chybělo dostatečné vzdělání a prostě ne, nešlo mi to. 

Zajímavý článek a rychlém nárůstu nových firem v česku si můžete přečíst zde.

Nevzdávat se nikdy a za nic

Ale ten první rok, nebo jaké období že to bylo, jsem přečkala, nevzdala se a pokračuju dál. Já vím, že možná straším zbytečně, ale pravdou je, že to byla pro mě zkušenost opravu jako zkouška ohněm. K tomu se přidaly i problémy v partnerství. Jelikož jsem na běžné rodinné akce a jiné záležitosti už moc nemívala čas, stále více jsem se vzdalovala mému manželovi, což nesl libě i nelibě. Zjistila jsem, že si manželské povinnosti plní, ale ne se mnou, nýbrž s ženou někoho jiného. 

Rána pod pás

To bylo pro mě naprosto nepopsatelné a nepochopitelné. Co to jako má být? Prčo mi to udělal? Snažím se, abychom se měli dobře, aby naše děti se měli dobře a on namísto, aby mě podpořil si užívá s jinou? Tenkrát jsem pro ten akt i ji měla samozřejmě jiný výraz. Byla jsem úplně mimo. Navíc ze všech stran se na mě valili další a další poplatky, nutná koupě potřebného vybavení. A jak se říká – aby to ho nebylo málo, tak mi do počítačového nebíčka odešel počítač a já to všechno, co měla v plánu, rozepsáno, zvláště pak náčrt webu aj. prostě ztratila.

Mám i děti, sakra

Nestarala jsem se o děti tak, jak bych si představovala. Neměla jsem na ně čas. Už jsem ani nestíhala ani zvládat objednávky a v ten moment jsem to chtěla vzdát. Vše se mi hroutilo a já nebyla schopná to zastavit a udržet na nohou sebe, ani svůj domov. Vznikly mi dluhy, manželství v troskách, děti jsem už nepoznávala, a tak jsem prostě vyhořela. 

I vám se to může stát

Nikomu to nepřeji, ale i já si myslela, že mám skvělého, a hlavně věrného muže, že něco jako nevěra se mi stát nemůže. A to ani v době, kdy budu budovat podnikání. Co prvně vypadalo jako skvělý nápad, který mě tak odpoutá od závislosti na mém zaměstnavateli, se posléze ukázalo jako propast. Snažila jsem se v tom najít smysl. Pořád jsem prostě tak nějak hloupě věřila, že všechno zlé, je pro něco dobré. Jenže co na rozpadající rodině a dluzích je dobrého? 

Kde hledat sílu, když už to nejde

A to jsem si tolikrát říkala, když se rozváděla známá, že se nedivím, že zanedbávala manžela atd. že k sobě stejně nepatřili atd. a teď to mělo čekat mě? Naštěstí my ženy máme kamarádky, a to byla moje poslední záchrana. I když jsem nepotřebovala rady, kterých mi naložila požehnaně, byla jsem ráda za to, že to mám komu říct. Najednou jsem ty problémy viděla jako řešitelné a nic mě neodradilo od toho, abych se pustila do práce. 

Odměna přijde, pokud budete dost silní a vytrvalí

Můžete načíst mraky knih o motivaci a pozitivním myšlení, ale jakmile dopadnete na dno a brodíte se v hnusné špíně, pak jdou všechny, i dobře míněné rady stranou. V něčem mi však i toto čtení bylo ku prospěchu. Životopisy osobností, které to daleko dotáhly, mě přiměly zatnout zuby a myslet jen na práci. I oni totiž prožívali krize a stejně o nevzdali. Pro mě bylo primární zajistit své děti i sebe a dělat to, co mě baví a jsem v tom dobrá. 

Tenkrát už ani nevím, jak se to stalo, ale z prázdna v hlavě se mi začaly rojit nápady a návrhy. Byla jsem sama sebou překvapená a v tu chvíli jsem i sama cítili štěstí a spokojenost v tom, že se mi to daří. Cítila jsem, že to půjde. Udělala rozvrhy, plány a poté se harmonogramů držela.

Renata Dohnalová